Porazit velké strany v přímém střetu

Rozhovor s Pavlem Nováčkem

RNDr. Pavel Nováček, CSc., se věnuje mj. ekologii a krajinnému plánování. Nyní působí jako ředitel Centra interdisciplinárních studií Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1998 byl spoluzakladatelem Strany pro otevřenou společnost a stal se jejím předsedou.

Jste předsedou strany, která nepochybně patří do první desítky českých stran a možná by se o ní dalo mluvit jako o nejsilnější mimoparlamentní straně. Přesto, což je skutečná rarita, se neuchází o přízeň voličů ve volbách do Poslanecké sněmovny. Lze nějak vysvětlit proč?

Myslím, že vysvětlení je vcelku jednoduché. Nemáme na to dostatek lidí a nemáme na to ani dostatek prostředků. Máme sice jistý příspěvek v řádu několika set tisíc korun ročně za mandáty v krajských volbách, ale to by nestačilo. Rozhodně jsme nechtěli kandidovat jen proto, abychom získali příspěvek za jeden a půl procenta. Jestliže se budeme ucházet někdy o hlasy ve volbách do Poslanecké sněmovny, bude to s vyhlídkou na zisk pěti procent – ať už sami, anebo ve spolupráci s někým jiným. Naše cesta je dlouhodobější. Proděláme si ještě jedny komunální volby, pokusíme se kandidovat do Senátu a uvidíme, co to udělá. Pro nás jsou klíčové krajské volby v roce 2004. Tam se rozhodne, budeme-li stranou orientující se nadále především na komunální či krajskou úroveň, anebo zda vykročíme k celostátní politice.

Ačkoli to zní velmi rozumně, přece jen této logice ještě zkusím vzdorovat. Podle čeho můžete uhadovat své šance? Průzkumy jsou přece zavádějící. Pokud bychom soudili podle nich, šanci budou mít čtyři, nejvýše pět kandidátek z devětadvaceti. Proč se vaše strana, která v několika krajských volbách pět procent překročila, nyní zdráhá?

Přesně z toho důvodu, že se nechceme zařadit mezi dvacet či dvacet pět stran, které mají velmi malou šanci a jenom doufají, že dostanou nějaké peníze. V dalších volbách už si to stigma ponesou. Jeden sociolog mi také radil: zadarmo na sebe upozorníte. I kdybyste nedělali vůbec nic, něco se o váš napíše, lidé dostanou do schránky váš lístek... Nicméně ve chvíli, kdy bychom mohli dát do kampaně jenom několik set tisíc – a mezi několika desítkami našich členů jsou převážně staří svobodní demokraté, kteří těch porážek za sebou mají už skutečně příliš mnoho na to, aby se nyní vzepjali k nějakému nadlidskému výkonu – jednoduše bychom se zařadili mezi těch několik desítek stran mezi jedním až třemi procenty.

Vaše strana je i právně nástupcem Svobodných demokratů?

Svobodní demokraté skončili, zanikli. Ještě před tím se sloučili s Liberální stranou národně sociální. Po dvou letech se ukázalo, že to spojení není příliš šťastné, což možná nemusím rozvádět.

To skutečně ne.

Asi necelá stovka z nás se tehdy rozhodla, že nechceme ještě rezignovat. Nakonec někteří lidé odešli do silnějších parlamentních stran. Založili jsme stranu, do které jsme vložili principy, jež jsou nám nejvlastnější. Bylo to naše dilema. Pokud bychom vstoupili do nějaké větší strany jako jednotlivci, velmi těžko by se nám tam otáčelo kormidlem například k programu trvale udržitelného života. Zároveň jsme si říkali, že je to běh na delší trať, tak na deset let.

Kolik z vašich členů pracovalo původně ve Svobodných demokratech?

Při zakládání naprostá většina členů přišla od bývalých Svobodných demokratů. Řekl jsem, že nás bylo osmdesát, tehdy to byli prakticky výhradně Svobodní demokraté. Dnes je členů sto patnáct nebo sto dvacet a mezi nimi jsou samozřejmě i noví lidé. My ale především říkáme, že Svobodní demokraté jsou uzavřená kapitola. Samozřejmě v něčem tu je programová návaznost – i návaznost na odkaz Josefa Vavrouška.

V čem?

Tři základní principy jsou otevřená společnost, prosazování trvale udržitelného rozvoje, podpora globální spoluodpovědnosti. O tom se u nás zatím příliš nemluví, ale my to do budoucna považujeme za velmi potřebné, abychom se neorientovali jenom na českou kotlinu nebo Evropskou unii, ale uvědomili si, že svět je větší a máme odpovědnost i za to, co se děje v chudých zemích Jihu.

To je program, který v západních zemích zastávají sociální demokracie anebo ještě výrazněji strany Zelených. Uvažovali jste o spolupráci se zdejší sociální demokracií nebo se Stranou zelených?

Se sociální demokracií zatím nemáme kromě komunální úrovně žádné větší kontakty. Myslím, že ten důvod je jednoduchý – zatím pro ně jednoduše nejsme partnerem. Jmenovitě ČSSD a KDU--ČSL si nemyslí, že bychom jim cokoliv mohli přinést. Uvažujeme, že kdybychom se dostali na dvě až tři procenta, může se to změnit.

A pokud jde o ty Zelené? Umím si představit, že uvažují podobně: kdybychom se dostali na dvě až tři procenta...

To je zajímavá otázka, protože Zelení byli v uplynulých deseti letech v problematické situaci jak personálně, tak programem. Zdál se mi příliš zaměřený na životní prostředí v užším slova smyslu. Nyní se zřejmě něco velmi podstatného mění v kladném smyslu – a kéž by jim to vydrželo! Mají nové vedení, personálně to ovšem nemohu příliš komentovat, většinu těch lidí neznám... Rozhodně však, když jsem viděl druhou verzi programu do voleb, na které se asi dosti podílelo i Brandýské fórum, říkal jsem si, že je to program lepší, velmi se nám blíží, nemám tomu co vytknout. Až na drobnosti, jako například zvýšení platů učitelů o padesát procent od roku 2003, což by možná nějaký ekonom začal trhat. Úspěšně jsme s nimi spolupracovali v komunálních i v krajských volbách v krajích Pardubickém, Olomouckém a myslím Plzeňském. Se Zelenými máme dva společné krajské zastupitele v Pardubickém kraji. Do budoucna se uvidí. Zelení se podle mě rozhodně dostanou přes jeden a půl procenta. To už je podle mě téměř jisté. Jde už jenom o to, o kolik to bude... Ale mám dojem, že k pěti procentům bude ještě kousek chybět. Myslím, že se Stranou zelených budeme stát o spolupráci, ale nemyslím, že bychom směřovali k fúzi, alespoň ne ve střednědobém horizontu.

A nebudete se pak bít o totožného voliče?

Na to nyní nedokážu odpovědět. Zelení myslím byli až dosud vnímáni jako strana pouze za životní prostředí... Čistý vzduch, čistá voda a takovéto věci. Je možné, že budeme mít velmi podobného voliče, ale to ukáže teprve budoucnost, protože záleží na tom, nakolik se Zeleným podaří zbavit se výhradně ochranářského zaměření.

Svobodní demokraté s programem, o němž mluvíte, a s velkou silou osobností na pět procent nikdy nedosáhli. Chtěl bych vědět, zda si skutečně myslíte, že program s prioritami pro takzvaného normálního voliče tak ezoterickými, jako je globální odpovědnost, může přitáhnout více než deset procent voličů, o něž by se obě strany musely rovným dílem podělit, aby mohly obě vstoupit do Sněmovny.

Mám k tomu dvě nebo tři poznámky. Jednak Svobodní demokraté získali 4,98 %, což je prostě pech. Je fakt, že se na tom kromě řekněme ezoterických myšlenek podílela neobyčejně nekompetentně vedená kampaň. Ve chvíli, kdy bylo jasné, že to nevypadá na žádný velkolepý zisk, jet na kampaň za sedmdesát milionů je velmi pochybné. Navíc celá řada ministrů se věnovala své práci, což je chvályhodné, ale nevěnovali se na rozdíl od Klause kampani. Mně tehdy říkal Josef Vavroušek: Chtěl jsem dělat ministra naplno, nechtěl jsem se rozptylovat nějakou kampaní. Pak po volbách mi ale říkal: Možná to byla chyba, možná kdybych se tomu věnoval, těch pár set hlasů, které chyběly, to mohlo přinést. Druhá poznámka: to, že tak řečené ezoterické myšlenky nezabraly v roce 1992, neznamená, že nemohou zabrat dnes. Devadesátá léta byla hodně omámená prosperitou. Klaus přišel s jednoduchým konceptem: dejte mi moc a já vás přivedu k bohatství.

Pardon: vůbec jsem nepolemizoval s tím, zda jsou to myšlenky dobré, či špatné. Ptal jsem se, zda jsou to myšlenky takového druhu, aby v součtu získávaly víc než deset procent.

Myslím si, že to jsou myšlenky nosné, i když si netroufám říct, jakou mohou získat v českých zemích podporu, jestli deset nebo patnáct... Je samozřejmě nevýhoda, že soupeří na velmi podobném poli Strana zelených a Strana pro otevřenou společnost. Pokud se budou věci vyvíjet dnešním směrem, asi bychom přivítali, kdybychom šli se Zelenými do voleb v roce 2006 společně, zřejmě ale ne jako jedna strana, nýbrž v nějakém zastřešujícím uskupení. Při současném nastavení pravidel není reálné, abychom získali deset procent. Nemám v tuto chvíli hotový recept. Je možné, že se budeme sbližovat a nakonec třeba i fúzovat, ale zatím je předčasné o tom mluvit.

Pokud by Strana pro otevřenou společnost vstupovala do Evropského parlamentu, do jaké frakce vstoupí?

To je jedna z věcí, které zatím nemáme rozhodnuté. Přestože je dosti reálné, že u nás budou volby do Evropského parlamentu v roce 2004, zatím nemám vyjasněné, ani zda v nich budeme kandidovat. Myslím, že nemá cenu skrývat, že zatím jsme rozštěpeni na dvě zhruba stejně početné skupiny. Jedna by preferovala vstup k Zeleným, druhá k liberálům. Pro nás by nejlepší byla nějaká syntéza obou směrů.

Předpokládám, že SOS je bezvýhradně pro vstup do Evropské unie.

To ano, ale existují skutečně některá témata, kde si ještě budeme muset své názory vyjasňovat, protože jsme rozdělení půl na půl.

Která?

Například registrované partnerství. A kdybychom se dostali k otázce Benešových dekretů, patrně bychom se také názorově rozdělili.

To je zajímavé, vzhledem k tomu, že česká Sněmovna je zcela jednotná. Můžete mi říct, jaký je váš osobní názor?

Především ten, že ještě nepřišel čas, abychom se odvážili říct, že jsme spáchali bezpráví, byť vyhnání Němců bylo jistě reakcí na ještě větší bezpráví.

Jako předseda strany, který hodlá kandidovat do Senátu, se můžete ocitnout v situaci, kdy byste se musel rozhodovat o nedávné sněmovní deklaraci. Podporujete ji, nebo ne?

Musím říct, že jsme rádi, že jsme před tuto volbu nebyli postaveni...

To je pěkný alibismus. Lidé nikdy nezvolí politika, který se bojí rozhodovat.

To je ale opravdu těžká otázka. Berte to prosím jako předběžný názor, ale je mi blízký postoj, který tuším zformuloval Petr Pithart, že Benešovy dekrety se nemají rušit, ale prohlásit pro budoucno za neplatné.

Jaký názor má Strana pro otevřenou společnost na jadernou energetiku?

To je další téma, které bylo kontroverzní, ale které se posunuje k názoru proti jaderné energetice. Nechci operovat čísly, ale řekl bych, že tři čtvrtiny našich členů jsou proti jaderné energetice. Z mnoha důvodů.

Pro vaši stranu okamžikem, kdy prorazila hranici bezvýznamnosti, byly bezpochyby regionální volby v roce 2000. Tehdy se stal „zázrak“ v Libereckém kraji, kde jste získali pět mandátů.

My jsme kandidovali už v roce 1998, v těch volbách jsme získali několik desítek mandátů a pár starostů, největší obcí s naším starostou jsou Semily. V Semilech podobně jako v Liberci zázrak spočíval v tom, že se tam našlo několik lidí, kteří do toho šli naplno. Další důvod v Libereckém kraji: našel se jeden náš příznivec, který se rozhodl do kampaně investovat značnou částku ze svých prostředků. Kandidoval na hejtmana, kampaň byla dobře vedená, s dostatečným sebevědomím, které nám v jiných krajích chybělo. My jsme si například v Olomouckém kraji netroufli svého kandidáta na hejtmana postavit a možná, že to byla chyba, protože nás voliči pak nebrali tak vážně. Ale podobný zázrak skutečně byly ty Semily. To je desetitisícová obec, kde jsme získali dvacet osm procent a o deset procent jsme tím porazili ODS, která skončila na druhém místě.

V Liberci jste v opozici, nebo spoluutváříte vedoucí většinu?

My bychom tam zřejmě za jistých okolností rádi šli do koalice, ale vládní strany tam prodělaly jistý šok z našeho úspěchu a všechny se proti nám semkly. My jistě nejsme destruktivní stranou, ale je to jakási odveta za to, že jsme si troufli nabourat se do systému, který chtěly mít uzavřený.

Pokud byste si tam měli vybírat koaliční partnery, s kým byste jednali?

Obecně přijímaná zásada zatím je: ne s komunistickou stranou. Možná ještě v menších obcích, kde záleží vysloveně na lidech. Na národní úrovni je nám jistě nejbližší Koalice a ČSSD, ale dokážu si představit, že v některém kraji mohou být rozumnější lidé v ODS.

Vy jste už řekl, že hodláte kandidovat v jednom ze senátních obvodů a soustředit se na volby komunální.

Budeme kandidovat ve všech obvodech, kde dokážeme postavit kandidátku, ať už sami, nebo ve spolupráci s někým jiným. Soustředit se chceme zejména na Liberec, kde snad máme šanci výsledek z regionálních voleb přinejmenším zopakovat. V Liberci-městě se nám tehdy podařilo dosáhnout 17 procent, což by znamenalo, že bychom se mohli stát první, druhou, nejhůř třetí stranou. Další naší prioritou je Praha. Pokud bychom uspěli v krajských volbách v Praze, bude to velmi mnoho znamenat pro naši budoucnost.

Co byste v Praze považovali za úspěch?

Už to, že se dostaneme do zastupitelstva. Samozřejmě bude velice záležet na tom, zda bude jeden obvod, anebo zda jich bude několik. Pokud bude mít zastupitelstvo sedmdesát členů v jednom obvodu, považovali bychom za velký neúspěch, kdybychom se nedostali. Pak budeme kandidovat v městech jako Pardubice, Hradec Králové, Třebíč. Co se týče voleb senátních, je to náš pokus proniknout do vysoké politiky. Kandidovat budu já ve volebním obvodě 66, což je Olomouc-venkov. Pokud bych uspěl, odrazilo by se to opět v renomé a postavení strany. Znamenalo by to, že jsme dokázali porazit velké strany v přímém střetu. I kdybych nezvítězil, chci dosáhnout takového výsledku, aby se velké strany zarazily.

JAKUB PATOČKA